Dotazy časopisu Zdraví

PROČ JE ASERITIVITA V PRÁCI DŮLEŽITÁ?

Dovolím si předeslat, že asertivita je důležitá ve všech vztazích. Specifika asertivity na pracovišti se odvíjí od zásad vztahu nadřízený - podřízený. Naší první autoritou v životě byli nejčastěji naši rodiče a stejně tak my sami se stáváme prvními autoritami pro své děti. To, jak jsme se mnohdy cítili ve vztahu se svými rodiči, souvisí s tím, jak vnímáme autority ve svém životě dospělých lidí.

Asertivní přístup přináší nesporně svou užitečnost do pracovních vztahů díky emoční pohodě. Asertivní člověk je pro pracoviště jistou zárukou, že bude schopen pracovat samostatně a zodpovědně, nebude se vyhýbat řešení problémů, protože se nebojí konfliktních jedinců; hledá totiž řešení, nikoliv viníka. Dokáže věcně čelit útokům i manipulacím. A také si nenechá všechno líbit. Na druhé straně dokáže podpořit i pasivnější jedince.

Řada zkušeností z běžného fungování mezi lidmi však potvrzuje, že oč méně je jedinec asertivní, o to více vnímá asertivitu jako agresivitu. Je totiž sám zvyklý na takzvaně citlivý přístup, který zaobaluje problémy do jakési falešné vaty a manipuluje druhými lidmi. - Není schopen říci na rovinu, a přitom neagresivně, co chce a nechce.

JAK SE NAUČIT ASERTIVNĚ JEDNAT V PRÁCI?

Někdy máme štěstí a lidé kolem nás jednají tak, že je nám s nimi dobře a příjemně. Jdou nám příkladem v řešení konfliktních situací. Ono kouzlo emoční pohody spočívá ve vzájemném respektu a upřímnosti, v otevřeném sdělování věcí příjemných i nepříjemných.

Někdy je ono hledání emoční pohody velmi náročné. Pak může pomoci i specializovaný trénink zaměřený na nácvik základních asertivních dovedností a jejich následné zakomponování do mezilidských vztahů. Zde v modelových situacích je každý sám před sebou bez příkras vystaven reflexím. Tady mnohdy navenek jedinec dokonale ovládající asertivní techniky prozradí svou vnitřní nepohodu skrytě agresivním jednáním v konfliktu. Pokud je ochoten nahlédnout své postoje, využije reflexe skupiny i jednotlivců v ní, videozáznam nevyjímaje, má obrovskou šanci najít jakýsi svůj vnitřní klid, usadit se ve své roli nebo začít respektovat roli svého nadřízeného, ať se tento chová jakkoliv.

Frekventanti kurzů potvrzují, jak důležité je vnímat své emoce a asertivně s nimi také pracovat. To, že se nám v roli autority či podřízeného něco nepovede, avšak dovedeme za tucho chybu nést zodpovědnost, přispěje pak i k jakémusi polidštění nás samotných.

Asertivní přístup k řešeních situací ve vtahu s autoritou má své kouzlo v tom, že nepostrádá naslouchání, jasné vymezení kompetencí, oddělení věcí osobních od pracovních, vytrvalost a trpělivost, fungování v duchu zachování osobní důstojnosti autority i podřízeného.

MŮŽETE PROSÍM NAŠIM ČTENÁŘŮM PORADIT NĚKOLIK ZÁKLADNÍCH ZÁSAD ASERTIVITY?

Zkusím to :-) - Základní zásady jsou obsaženy v desateru asertivních práv. Někteří jedinci si však z oněch práv vyberou to, co se jim hodí a z jejich zkreslené interpretace se pak odvíjí riziko, že své dovednosti budou spíše zneužívat. A tak při každém tréninku svým frekventantům i svým klientům v psychoterapeutických kontaktech vždy zdůrazňuji, že jako dospělí, svobodní a svéprávní jedinci si můžeme sice dělat, co chceme, ale musíme za to brát zodpovědnost. Ona osobní zodpovědnost za své kroky je pro některé z nás pořád ještě málo samozřejmá. Možná je to tím, že hledat chybu v druhých je pro některé lidi lehčí nežli začít u sebe.

Díky svým pracovním i životním zkušenostem si troufám považovat za nejdůležitější zásadu asertivní přístup k dětem. Máme šanci tak v dobrém ovlivnit, jaký dospělý jedinec bude stát tváří v tvář nám jako stárnoucím rodičům. Dejme tedy svým dětem šanci, aby měly důvod si nás vážit i v době, kdy už si půjdou svou cestou. Svým dětem jdeme totiž příkladem a tak se snažme, ať můžeme být na své příklady hrdí my sami. Možná pak budou hrdé a ve svém životě spokojenější i naše děti. Co krom velké zodpovědnosti je užitečnou součástí rodičovství? - Umět naslouchat, nechat prostor pro diskusi, chtít rozumět svým dětem, dávat jim zpětnou vazbu a žádat je o změny, podporovat je častým oceňováním a pochvalou, nechat jim prostor na sbírání zkušeností z jejich chyb, vymezovat pevné mantinely, nepostrádat velkorysost a trpělivost, pěstovat pohodu ve vztahu s nimi. Snadno se to říká či napíše. Ono štěstí ve vztazích však nepřichází nikdy samo, bez našeho přispění. Vklad do vztahu se svým dítětem sice nepoznáme hned, někdy můžeme mít i dojem, že se to nedá snad ani přežít. Pocítit však na vlastní kůži, že si nás naše dítě přirozeně váží, považuji za nejcennější kompliment. Tehdy máme možnost poděkovat sami sobě a užít si ten záchvěv osobní spokojenosti, pohody a snad i trošky pýchy na své děti i na sebe samotné.

Prachatice 4. září 2006