Umět říci ano i ne

Mnohdy říkáme ano, přestože chceme říci ne. My sami si dovedeme velmi dobře uvědomit, kdy chceme odmítnout a kdy vyhovět. Zmatek v duši si způsobujeme nejčastěji tak, že se začneme zabývat tím, jak se asi ten druhý bude cítit, když mu právě my nevyhovíme. Řídíc se vlastní vypěstovanou obavou „co si o nás druzí lidé pomyslí" a hodně moc stojíc o to, aby nás měli ti ostatní rádi, raději vyhovíme. Následující naštvanost na sebe sama, že „jsme se zase nechali přemluvit", známe asi také. Mýtus "když budete hodní, budou vás mít lidi rádi" není právě šťastnou výbavou do spokojeného dospěláckého života. V životě je moc prima, pokud se vám daří být na druhé lidi laskavý a vstřícný. To však neznamená, že si necháte všechno líbit.

Mnozí lidé jsou vstřícní - na svůj úkor. Totéž pak očekávají od druhých. Pokud se jim podobné ochoty nedostane, když něco potřebují oni sami, prožívají zklamání. - Mají obtíž respektovat právo druhého člověka říci ne. Mají-li sami říci ne, uvažují například takto: „Když odmítnu, mám pocit viny." „Mám strach a obavu z reakce toho druhého." „Je mi druhého člověka líto, tak mu raději vyhovím." „Nemohu odmítnout, protože: co kdybych v budoucnu něco potřeboval!" „Odmítnu-li, zradím milovanou bytost." „Bojím se nátlaku." Našli jste se v některém z uvedených pocitů? - Pokud ano, zkuste to v životě jinak. Budiž vám alespoň minimální pomůckou uvedený pokus o návod.

Jak na to? - Mnohdy vás přivedou k rozhodnutí něco změnit až zdravotní problémy. Jindy chcete začít jinak proto, abyste nemuseli před lidmi utíkat nebo se ponižovat k výmluvám a lžím. Zkuste najít odvahu říci „ne" v situacích, kdy skutečně vyhovět nechcete. Hodí se vám jistota a vytrvalost své rozhodnutí obhájit a ustát před sebou i před manipulátorem. Obava, že na vás druzí zanevřou je zbytečná. Člověk, na kterém vám záleží, si zaslouží slyšet od vás alespoň obecné vysvětlení pro vaše odmítnutí. Jistě nezaškodí, pokud si představíte, jak se asi cítí a řeknete mu to nahlas (pro toho, komu odmítáte vyhovět, to skutečně často není lehké - ostatně, jak vám je, když slyšíte od druhého člověka „ne"?). Můžete v rámci odmítání navrhovat i jiné alternativy. Lidé, které milujeme, potřebují mnohdy hodně zdůraznit, že neodmítáme je samotné, ale jejich prosbu či žádost.

O co jde tady a teď? - Pokud sebejistotu a zodpovědnost za své rozhodnutí v sobě najdete, věřte tomu, že budete daleko častěji ochotní druhým lidem vyhovět. Asertivita funguje v životě tak, že pokud vím, co chci já a jaké jsou moje možnosti, aktivně naslouchám, zvážím pro a proti svého rozhodnutí a pokud řeknu „nechci", nebudu se bát vzít na sebe zodpovědnost za to, že ve vašich očích budu neochotný a bezcitný sobec (i tak někteří lidé vnímají naše právo říci ne). Pokud se rozhodnu pro „ano", neočekávám projevy vděku a druhého člověka si svou ochotou nikterak nezavazuji. Teď a tady vyhovím - je to mé rozhodnutí. Nečekám, že mi ten druhý příště oplatí. Já totiž nevím, co bude příště. Svou vstřícnost si budete moci dávkovat vy sami a nenecháte ji řídit tlakem svého okolí. Někdy je lepší být „sám, ale svobodný". Řada obětí manipulátorů se právě oné pomyslné samoty bojí a pak zůstávají ve vztazích, které jsou vlastně nefunkční.

Kdy se mít na pozoru? - Doporučuji zvážit svou vstřícnost vůči naprosto cizím lidem, s nimiž nemáme žádný vztah. Mezi těmi se mnohdy najde nemálo zneuživatelů cizí pomoci. Příběhy o kapsářích, žebrácích, podomních prodejcích či zástupcích různých sekt jistě znáte. Vůči nim existuje bezpečná hranice jediná: ignorace či „důrazné ne". Jakékoliv vaše ano s sebou nese rizika, za která si pak ponesete zodpovědnost jenom vy sami.

Přeji vám, aby se vám dařilo rozhodnout a obhájit svá ano i ne. Rizik se v životě zbavit nelze, avšak s pocitem vlastní vnitřní pohody se před některými možná ochráníme snáz.
Hodně štěstí :-)!

MUDr. Ludmila Dušková
ÚNOR 2008
(pro časopis Moje psychologie)