Domů > Z médií > Moje psychologie > Jak nepříjemné záležitosti řešit laskavě

Jak nepříjemné záležitosti řešit laskavě

Ve svém životě osobním či pracovním se často dostáváme do situací, kdy nám něco vadí či nějak nevyhovuje. Chování druhých lidí v nás může vyvolávat nepříjemné emoce. Prvním krokem, jak s těmito emocemi pracovat, bývá jejich vyjádření slovy. Tím, že nepříjemný pocit pro sebe pojmenujeme a vyslovíme jej nahlas, zbavíme se často nepříjemného pnutí uvnitř nás. Pokud podáváme zpětnou vazbu druhému člověku, činíme tak s cílem, změnit či odstranit podnět (často chování či jednání druhého člověka), který nám je nepříjemný. Nevstupujme však do asertivní komunikace s cílem změnit druhého člověka! Na to nemáme právo. Navíc bychom se asertivitě vzdálili spíše směrem k agresivitě. Budeme-li dbát zásad, jak zpětnou vazbu podat, máme jistotu, že i nepříjemné věci se nám podaří říci přijatelně pro oba partnery v dialogu. Vyplatí se nám uvažovat reálně oba možné výsledky našeho snažení: Když to vyjde, super! Když nám druhá strana nevyhoví, nedá se nic dělat. Alespoň jsme se pokusili předejít prohlubování naší nepohody.

Jak si říci o změnu? Neobviňujme druhého člověka, že právě on vyvolal naše pocity. To my jsme si zodpovědní za to, že reagujeme emočně na podnět zvenčí. Tedy používejme tzv. „já-formu" sdělení (např.: „já jsem naštvaná, mně vadí, mně je nepříjemné"). Nehodnoťme přitom druhého člověka a zkusme se ubránit tomu, abychom ho ve své naštvanosti zařazovali do nějaké „škatulky" (znáte zlozvyky typu „ty jsi hlupák, ty jsi sobec, ty jsi nepořádný"?) Pokud budeme jen trochu sebekritičtí, vybaví se nám určitě ono klasické generalizování typu "ty si nikdy nic po sobě neuklidíš, ty to vždycky musíš dělat podle svého, ty se to nikdy nenaučíš...". Pokud s námi cloumají emoce, může pro nás být hodně těžké vypravit ze sebe jasnou zprávu, která bude konkrétní žádostí o změnu, bude postrádat útočnost vůči druhému a bude znít třeba takto: „Mami, mně vadí, že chodíš do mého pokoje v mé nepřítomnosti. Já chci, abys zkusila respektovat tento pokoj jako mé soukromí a mé teritorium. Vyhov mi, prosím, a nechoď do mého pokoje. Díky." V očích někoho může tento postup vypadat příliš důrazně. Naše intonace hlasu bude ovlivněna intenzitou a pólem našich emocí. I proto vám doporučuji své emoce nepotlačovat a pojmenovávat je v zárodku jejich vzniku. Znáte určitě situace, kdy „poslední kapkou" bývá nějaká prkotina, kvůli které byste jindy zůstali téměř v klidu. Pokud své nepříjemné pocity nebudete potlačovat, máte šanci být častěji v pohodě. Budete srozumitelnější pro sebe i pro druhé. Byť jim některé žádosti nebudou příjemné k poslouchání, zjistí, že víte, co chcete; a že i oni mají šanci předejít nepříjemnostem ve vztahu s vámi. Dříve nežli však použijete zpětnou vazbu a žádost o změnu, zauvažujte alespoň v duchu sami o svém chování, zrekapituluje si sami v sobě, jak často jste byli dosud schopni a ochotni toho druhého za něco pochválit. Pochvalou či komplimentem totiž velmi často posílíte právě ono chování druhého člověka, které je i vám libé.

A co pro nás znamená přijmout kritiku? Často máme tendence na kritiku z okolí reagovat vysvětlováním, pocity viny, někdy i útokem do slabin druhého. Napadají vás další způsoby? Připište si je. Za čas se nad nimi pozastavíte možná jen s lehkým úsměvem a spokojeností, že si život již tolik nekomplikujete. Umět přijímat kritické informace toliko jako informace může být pro asertivního jedince osvobozující a podnětné současně. Pracujte s tím, co slyšíte, nikoliv s tím, co máte tendence domýšlet a „číst mezi řádky". Co budete pak u sebe měnit, záleží jen na vás a na vašem rozhodnutí. Sami si totiž neseme odpovědnost jako dospělí, svobodní a svéprávní lidé za své chyby a jejich případnou nápravu. Bylo by zbytečné ztrácet čas a plýtvat energii na pocity viny, kterými své chyby stejně nenapravíme.

Jak naložit s nepravdivou kritikou? Může se jednat o obvinění, pomluvy nebo o prostá nedorozumění. Ať už kritizující strana míří na nás s jakýmkoliv cílem, nebojme se ji přijmout a reagovat tak, aby neutrpěla naše důstojnost a tím ani naše vnitřní pohoda. Možná časem začnete svou energii šetřit již tím, že vaše pocity zůstanou naprosto neutrální nebo vás podobná sdělení spíše pobaví. Přeji vám, abyste některé záležitosti dokázali nechat kolem sebe jenom projít a neplýtvali svou sílu na to, že budete reagovat a řešit. Hodně štěstí :-)

MUDr. Ludmila Dušková
III 2008 (pro časopis Moje psychologie)

Arnoštov - oddechový časArnoštov - oddechový čas
Arnoštov - oddechový čas
Momenty, které se jeví jako odpočinek, ale v hlavách nám to pracuje stále ... a tak je na místě se i trochu odměnit ...
Vstup do fotogalerie

Copyright © 2018 Asertivita.com, MUDr. Ludmila Dušková, tvorba webu UNIPEX CZ s.r.o.