Dotazy MF Dnes

Pokus o stručné odpovědi na dotazy Petra Suchomela, spolupracovníka MF Dnes

Jak bych charakterizovala svoje kurzy? Pro koho jsou vhodné a co je jejich cílem?

Tréninky asertivity jsou zaměřeny na praktický nácvik základních asertivních dovedností a technik a na jejich zakomponování do mezilidských vztahů. Trénink bývá většinou nastartováním procesu změn v uvažování každého jednotlivce, což vede ke zlepšení schopnosti vidět a posuzovat problémy s nadhledem a umět rozlišit zodpovědnost svou a druhých lidí v té které situaci.

Kurzy jsou na jedné straně vhodné pro lidi, kteří mají potíž se svou pasivitou, možná často slýchají od druhých, že jsou hodní, často ustupují, bojí se vnějšího konfliktu a pro klid ve vztazích se raději podřídí, byť sami prožívají konflikt v sobě ve formě nepříjemných pocitů ze sebe sama. Na straně druhé je pro mnohé účastníky velmi užitečné uvědomit si své sklony k otevřeně či skrytě agresivnímu vystupování a jednání. Lidé, kteří o asertivitě již něco vědí, odcházejí z kurzů s vydatnou praktickou podporou.

Popsat nějakou metodu používanou při kurzu

S výrazným praktickým přínosem kurzů souvisí i způsob tréninku. Podstatný je čas a aktivní nasazení zúčastněných. Pracuji s některými technikami (tyto volím dle situace a dynamiky při skupinovém dění) ze skupinové psychoterapie, které vedou k sebereflexi - někdy radostné, jindy nepříjemné (ale i tato je pro sebepoznání a seberozvoj důležitá), praktický nácvik je veden na modelových situacích či na situacích, které předkládají frekventant kurzu a získávají tím supervizi svého chování a jednání. Zpětnou vazbu získávají od sebe navzájem při skupinové práci i prostřednictvím videozáznamu, který je při nácviku pořizován.

Kdy a jak se do kurzů přihlásit?

Kurzy bývají s minimálně 3měsíčním předstihem prezentovány na webu (www.asertivita.cz, připravují se stránky o asertivitě www.asertivtia.com), uzávěrka závazných přihlášek bývá 6 týdnů před zahájením kurzu. Přihlášku lze poslat klasickou poštou či elektronicky, platbu lze provést převodem, složenkou či hotově.

Kolik kurzy stojí?

Cena pobytového kurzu (5 dní) se od roku 2007 pohybuje kolem 7000,- Kč za jeden kurz, který čítá 40-50 hodin práce. Kurzy nepobytové (Praha) jsou cenově náročnější, neboť je s nimi spojena vzhledem k místu konání vyšší režie (od 13 do 16 tis Kč) za cca 40hodinový kurz. Cenově jsou zvýhodněni platící před uzávěrkou, matky či otcové na MD, studenti a důchodci

Doporučení konkrétního kurzu

Tréninky asertivity jsou koncipovány tak, že nejdříve absolvuje zájemce trénink I. stupně (nácvik technik, čítá cca 40-50 hodin práce); po 3-6 měsících má možnost absolvovat II. stupeň tréninku, který je zaměřen na práci se vztahy (rovněž cca 40-50 hodin práce). Poté mají absolventi tréninku možnost dvakrát do roka využít prostor pro supervizi ve skupinové práci v rozsahu 20-25 hodin o víkendu.

Doporučení mohu dát následující. Po 13 letech této práce jsem přesvědčena, že osobnostní růst je proces. Trénink asertivity se stává jakýmsi katalyzátorem, jak tento proces podpořit, nikoliv však urychlit. Na zralost každého z nás neexistuje žádná zázračná technika, na to je potřeba čas a sbírání zkušeností. S asertivitou máme šanci sbírat zkušenosti s menším rizikem, že si necháme ublížit nebo že budeme ubližovat druhým.

4. září 2006

Pokus o odpověď pro Petra Suchomela - MF Dnes

OTÁZKA: Mnoho lidí nedokáže odlišit pouhou lenost od jiných závažnějších poruch? S kterými poruchami lze lenost snadno zaměnit, a jak je od lenosti rozpoznat?

Na Vaší otázce mě zaujal sám pojem „pouhá lenost". V rámci pravidel „slušnosti" jsme zvyklí lenost jako vlastnost považovat za něco špatného; tento pojem máme citově zabarven spíše hanlivě. Znám řadu velmi pracovitých lidí, kteří by dali půl království za to, kdyby si dokázali dopřát být aspoň trochu líní. Znám i lidi, kteří jsou líní a díky tomu ve své práci velmi efektivní, protože nedělají zbytečné věci, nedělají takzvané „pracovní dusno" a v jejich okolí je pohoda. A znám i lidi, kteří jsou líní a zvyklí na to, že za ně z větší či menší" části někdo jejich práci dodělá a problémy vyřeší; tito jedinci velmi často žijí na úkor ochotných, vstřícných a pracovitých; nelze jim však upřít dostatečnou dávku vychytralosti.

Pokud se navenek chování člověka změní tak, že přestává zvládat své dosavadní tempo, čili spíše nežli by byl líný, je nevýkonný, lze předpokládat, že se něco děje s ním nebo v jeho okolí, a on na tyto změny takto reaguje. Těchto změn v chování si všímají nejbližší lidé doma i v zaměstnání. Je pak na šéfovi, který zodpovídá za kontrolu a hodnocení práce svých podřízených, aby s takovým podřízeným promluvil a probral s ním důvody a okolnosti změn v jeho výkonu. Většinou toto bývá první krok k řešení buď problémů na pracovišti nebo problémů samotného zaměstnance. V této fázi může pomoci asertivní šéf pouze v rámci pracovního vztahu, nikdy by se neměl dostat do role terapeuta, byť laického. Spíše by měl podpořit zaměstnance, který se může do psychických či jiných problémů dostat, aby tyto řešil za pomoci odborníka a neobával se jakékoliv stigmatizace či veřejného zaškatulkování. Bohužel stále v dnešní době i u vzdělaných lidí existuje tendence považovat ty, kteří se kdy do kontaktu s psychiatrem či psychologem dostali, za slabé, zbabělé či nenormální.

Ona nevýkonnost může být příčinou řady tělesných i psychických poruch. V rámci rozhodování o léčbě či jiné pomoci by měl být takový jedinec vyšetřen, aby byla vyloučena příčina spočívající v tělesném stonání. Lze-li nevýkonnost přičíst na vrub nemoci duše, pak v rámci pomoci postačí někdy psychoterapie a následná změna vyčerpávajícího stereotypu, jindy je potřebná medikace k zmírnění úzkostně depresivních příznaků, mnohdy je potřebné použít kombinaci obojího. Terapie by měla být vždy věcí dohody odborníka a klienta.

Mezi psychické poruchy, jejichž jedním z průvodních příznaků může být nevýkonnost, únavnost či zpomalenost patří kupříkladu úzkostné a depresivní poruchy, únavové stavy, neurotické poruchy, jejichž podkladem může být jakákoliv zátěž, která je pro organismus vyčerpávající (buď náhlý velký stres či dlouhotrvající drobné stresy).

Co to je pouhá lenost? Je lenost vždycky nevýhoda? Kdy je lenost výhoda? Co je to pohodlnost? Co je již příznak nemoci?.....Na toto téma bychom mohli diskutovat dlouho a dlouze a došli bychom asi vždy k tomu, že každý člověk je svým způsobem originál, osobnost a individualita, která prožívá po svém vnímání svého okolí i sebe sama. A tak to asi má být. Na vrub tohoto respektujícího přístupu nutno však připsat i to, že některé simulanty od nemocných lze rozpoznat jen velmi obtížně. Tím nám život sám dává potvrzení, že v lidském bytí a konání neplatí nic absolutně.

MUDr. Ludmila Dušková
Prachatice, 2. listopadu 2006