Trénink asertivity - podnět pro start procesu změn

Pobytová skupina 5 dnů I. stupeň (trénink základních asertivních dovedností a technik
Pobytová skupina 5 dnů II. stupeň (zaměření na asertivní přístup ve vztazích osobních a pracovních)
Nepravidelná víkendová setkání (supervize a skupinová psychoterapie)
Následná individuální či skupinová psychoterapie

Nakolik nastartoval absolvovaný trénink asertivity proces změn pro jednotlivce, mohu jako terapeut jen odhadovat a vnímat svým subjektivním pohledem.

Autentické postřehy klientů, kteří mají za sebou různě dlouhou dobu po tréninku asertivity I. i II. stupně v rozmezí posledních 10 let.

Z cca 120 oslovených se více nežli polovina ozvala a dotazník vyplnila.

Zde je výběr, mimochodem pro mě velmi potěšující:

Proč jsem se kdysi pro absolvování TA rozhodl(a)

Co jsem po TA zkusil(a) dělat jinak

Pokračovat v osvojování dovedností
Dovolit si otevřenost vůči druhým, sdělovat své pocity, užívat si pozitivní emoce
Být aktivnější a zodpovědnější za své kroky, za svůj život
Vyjasňování vztahů s dětmi, partnery, rodiči, s lidmi v pracovním vztahu

Nejužitečnější změny

Lépe poznám manipulaci od druhých
Přerozdělení mých emočních vkladů do vztahů
Schopnost zpracovat negativní emoce a hlavně si je "nepěstovat„
Vztah k dětem a jejich výchova, zralejší vztah k rodičům, celkově změna životního přístupu a stylu.
Jsem si více vědom(a) svých práv (nejen v asertivitě)
Partnerský rozchod

Nejvýraznější zážitek

Konkrétní změnyv uvažování

Jsem rád(a), že si už uvědomuji, že nemusím každému vždy za každou cenu vyhovět.
Počítám víc s právem druhého nevyhovět mi. Přemýšlím víc o svobodě své i druhých.
Začal(a) jsem věřit sama sobě a přestala spoléhat na druhé.
Více přemýšlím, co sděluji, aby to bylo konkrétní, nikoliv hodnotící, obecné a nesrozumitelné.
Nepřipouštím si osobně všechny starosti a problémy druhých.
Ne vše, co považuji za samozřejmost, je samozřejmostí pro každého.
Poznání, že se nemusím pořád omlouvat, že mohu změnit názor, že se mohu vyvíjet a že je to proces… a že chyby jsou jeho součástí a není to špatně - a že to mohu dopřát i druhým kolem mě.
Říkat ne, vymezovat hranice své vůči ostatním lidem, dělat kompromisy je norma.
Vždycky jsem chtěl(a) být s každým zadobře. Nechci jít s nikým zbytečně do konfliktu. Po TA jsem se utvrdil, že někdy se prostě ozvat musím, i když mě to bude něco stát.
Změnilo to můj pohled na vnímání rodiny.
Jsou věci, které mohu, když ne ovlivnit, tak změnit. Pokud ne, nemá smysl se tím trápit. Víc žiji přítomností (což je někdy těžké si udržet).
Víc si vážím vlastního času. A sebe sama.

Plány do budoucna pro další sebepoznání

Teď momentálně pracuju nejvíc na tom, aby našim dětem bylo se mnou dobře a mně s nimi (docela fuška někdy)
To nevím. Byla to pro mne tak zásadní, naplňující a bolestivá změna, proces trval 15 let, nebyla jsem schopna a ani jsem nechtěla přijmout nic jiného. Nevím, zda se mi ještě někdy v životě poštěstí, aby mě něco tak ,,chytlo za srdce“…Možná nějaký pořádný ,,mejdan,,…;-)
Nechci být závislá na práci, kterou dělám. Mé současné pracoviště není pupek světa, i když si to můj šéf myslí :-)

Osobnostní růst je proces.
Trénink asertivity se stává jakýmsi katalyzátorem, jak tento proces podpořit, nikoliv však urychlit.
Na zralost nikoho z nás neexistuje žádná zázračná technika.
Potřebujeme čas a sbírání zkušeností.

S asertivitou máme šanci sbírat zkušenosti s menším rizikem, že si necháme ublížit nebo že budeme ubližovat druhým.

Hodně štěstí nám všem v onom celoživotním hledání, učení a zrání...a nechť nám přitom nechybí ani dostatek zdvořilosti a ohleduplnosti :-)

asertivita.comMUDr. Ludmila Dušková