Co je asertivita

Co je asertivita? V dnešní době poměrně často skloňovaný termín. Představa těch, kteří termín definují, nebývá mnohdy správná. Řada z nás má představu o asertivitě jako o bezohledném způsobu vydobýt si své, protože nám ono "já chci" nebo "já nechci" může znít příliš neomaleně až agresivně. Nevylučuji, že někteří jedinci se obdobnými formulacemi ohání velmi často a skutečně se neomaleně až agresivně chovají. A právě proto, že podstata asertivity je také v jisté komplexnosti, zkusme si ji představit jako ucelený komunikační styl, díky němuž dovedeme rozumět sami sobě a následně naslouchat ostatním, neváháme chovat se k ostatním upřímně a sdělovat jim, co chceme a co nechceme, jak se cítíme, co je nám příjemné a co nikoliv. Tomu všemu by neměla chybět naše schopnost a ochota respektovat ostatní lidí kolem sebe s jejich jinakostmi a odlišnostmi od našich představ a názorů. Stane-li se pro nás samozřejmostí brát za své kroky plnou zodpovědnost, snáze si pak srovnáme své vlastní výhody i nedostatky, abychom si dovedli, mnohdy i nevyžádaná, hodnocení od okolí užít jako komplimenty či je využít jako užitečné informace o našich rezervách. Asertivita jako komunikační dovednost se pro nás stává díky emoční svobodě prostorem pro cestu k dohodám a ke kompromisům. Nebudeme-li chtít druhé lidi předělávat, máme šanci se s nimi daleko častěji "potkat a shodnout či dohodnout".

Jak definovali asertivitu někteří frekventanti kurzů? Asertivita je cesta k dohodě, umění dělat kompromisy, emoční svoboda a pohoda, zodpovědnost za své vlastní kroky a rozhodování, zodpovědnost za kvalitu svého života, je dospělost a zralost, je jistota, že v konfliktu nebudu ubližovat druhému, avšak nenechám ublížit ani sobě, že nenechám v sobě nahromadit nepříjemné emoce do té míry, že by přerostly v agresi, je jistota, že nestrávím svůj život pasivně v ústraní a s výčitkou vůči sobě samému, že jsem neschopný, je umění nezávisle posoudit své klady a zápory a nést za ně odpovědnost, je umění vychutnat si příjemné emoce spojené s vlastní osobou i s jinými lidmi, je radost ze života, je zdravé sebevědomí a jistota, že se nenechám ponižovat, zastrašovat ani jinak vydírat, je umění chránit sebe a své blízké, je schopnost rozpoznat své místo a kompetence v pracovních vztazích, je umění konverzovat a naslouchat a cítit se přitom dobře, je umění naslouchat, ale současně rozhovor umět řídit a vést k dohodnutému a plánovanému cíli, je v očích některých neasertivních lidí (pasivních, skrytě či otevřeně agresivních) "sobectví a agrese", je upřímnost, takt a diskrétnost, je respekt vůči druhým lidem (ať jsou jacíkoliv) a současně vlastní sebeúcta, je pohoda a svoboda v partnerství dvou dospělých lidí, je schopnost vítat změny v životě jako výzvu a šanci poznat a učit se nové, je neplést se druhým lidem do života a neřešit jejich problémy za ně … Setká-li se asertivní člověk s pokrytcem (zahaleným do roucha slušnosti a takzvané morálky), má pouze ten asertivní šanci uchovat si svou emoční pohodu. S asertivním člověkem máš šanci se cítit svobodně (pokud si na něm však vědomě či nevědomě nepěstuješ závislost); nebude tě totiž vychovávat, ale respektovat …