Domů > Z médií > iDnes

Žebrák chudák ... Je Vám trapně odmítnout ho?

Odpovědi na dotazy pro iDNES

Článek na iDnes najdete pod dotazy.

1. Lze oslovování žebrajícími na ulici, v metru... považovat za citové vydírání?

Ano, lze. Žebrající spoléhá na to, že se mezi lidmi najdou takoví, kteří jsou ochotni investovat své emoce, čas a energii do toho, aby řešili problémy cizích lidí. Žebrající v našich kulturních a společenských podmínkách mají k dispozici důstojnější možnosti, jak svou neutěšenou sociální situaci řešit; ale pro ně je mnohdy žebrání pohodlnější. A možná bychom se někdy podivovali, kolik je schopen jeden žebrající za den získat prostředků, a nikoliv jen v korunách českých.

2. Mají ženy větší sklon vyhovět žebrákovi víc než muži?

Ženy častěji uvažují při řešení problémů prostřednictvím emocí, pak u nich existuje o něco větší riziko, že emočně zareagují v situaci, kdy po nich kdokoliv něco požaduje; začnou se zabývat tím, jaké pocity asi prožívá člověk, kterému by měly odmítnout. Přemíra empatie ve vztazích, které jsou pro nás jednorázové (tedy žebrák je pro mne naprosto cizí člověk, se kterým nemám v plánu se kamarádit, ani si ho vodit domů či se do něj zamilovat), není na místě. Ohroženi jsou však i muži s feminním způsobem vnímání a jednání, ti kteří jsou citlivější, emotivnější.

3. Platí na ženy spíš žebračky ženy anebo žebráci muži?

Neřekla bych, že lze vidět situaci takto černobíle, záleží na situaci, v jakém je ten který člověk právě rozpoložení, koho nebo jakou situaci mu třeba žebrající připomíná a tak dále.

Jsem přesvědčena, a z reakcí mnohých účastníků kurzů asertivity tuto zkušenost mám, že žebrajíc běženky se spícími kojenci v náruči mohou zaskočit ženu, stejně jako muže.

4. Lze se nějak elegantně (nikoliv hrubě) dotěrného žebráka zbavit?

Je otázkou, kdo je dotěrný žebrák :-). Žebrajícího, který se chová naprosto submisivně a poníženě je pro mnohé těžší odmítnout nežli někoho, kdo by se choval otevřeněji a útočněji. Já sama se nebudu muset žebrajícího nikterak zbavovat, když s ním nenavážu kontakt, tedy má ochrana spočívá v tom, že žebrajícího člověka ignoruji, nereaguji na jeho požadavky, prosby, výzvy či citově podbarvené manipulace, mnohdy až útoky. Pokud se mě nedotýká, přímo mě neohrožuje, nereaguji. Jsem-li nucena reagovat, pak stačí, pokud jasně, srozumitelně a s dostatečnou rozhodností řeknu NE, NECHCI. Tento okamžik bývá pro mnohé lidi problematický, protože jim toto otevřené sdělení připadá agresivní. Ujišťuji vás, že na tomto sdělení rozhodně nic agresivního není, je jen jednoznačné, jasné a upřímné a troufám si říci, že nepostrádá ani určitou eleganci. - To proto, že se nepouštíme do vysvětlování anebo neutíkáme ze situace jinak.

5. Dáváte sama peníze na ulici, ať už žebrákům nebo těm, kteří vybírají na nejrůznější nadace?

Na ulici nedávám peníze nikomu. Já sama jsem od nikoho na ulici peníze nikdy nedostala a proč bych také měla, že :-)? Jak jsem výše uvedla, v našich kulturních podmínkách se mohou žebrající obrátit o pomoc, avšak s tím souvisí i dodržování určitých pravidel a vlastní zodpovědnosti za své záležitosti. Pokud jsem kdy přispěla finančně ku pomoci, musela pro mne tato pomoc být jednoznačně transparentní a konkrétní. Má pomoc je rovněž omezena tím, zda si ji mohu dovolit. Považuji totiž za normální a rozumné, že musím nejdříve vyřešit své povinnosti a zodpovědnosti a pokud mám na zbyt, teprve tehdy si mohu dovolit rozdávat - a to se netýká nejen financí, ale i třeba jen mé osobní emoční energie a času. Nadbytečná pomoc či nevyžádaná pomoc je totiž vždy větším dílem škodlivá nežli prospěšná. Pracuji v profesi, která je pomáhající a pokud bych v tomto neměla jasno, těžko bych ji mohla dělat déle nežli do prvního vyčerpání svých sil

Prachatice 8. září 2006


Chudák žebrák... Je Vám trapně odmítnout ho?

Mate osobni zkušenost s žebrajícími? Napište nám svůj příběh na adresu: Ona@idnes.cz

21. záři 2006 07:21

Stal s bílou holi u východu z metra a něco mumlal. Lide se otáčeli a někteří se vrátili, aby mu do klobouku hodili par minci. Vzbuzoval soucit. Žebral...

"Ten tady stoji porad, chodím tu denně. Nic mu nedávejte, za chvíli zajde za roh, sbalí hul a půjde si po svých. On vidi normálně, a takových je tu kolem víc," vysvětlila mi starší elegantní pani, když viděla mé rozpaky.

Jak poznáte, kdo opravdu pomoc potřebuje a kdo si takhle vydělává, aby nemusel pracovat? Vadí vám žebráci na ulici?

Citové vydírání

Žebráni na veřejnosti lze povazovat za citové vydírání. "Žebrající spoléhá na to, že se mezi lidmi najdou takoví, kteří jsou ochotni investovat své emoce, čas a energii do toho, aby řešili problémy cizích lidí," vysvětlila iDNES.cz prachatická psychiatrička Ludmila Dušková, která se mimo jiné zabývá také asertivním chováním.

Podle ní mají žebrající v našich kulturních a společenských podmínkách k dispozici důstojnější možnosti, jak svou neutěšenou sociální situaci řešit.

"Žebrání je pro ne pohodlnější. Možná bychom se někdy podivovali, kolik je schopen jeden žebrající za den získat prostředků, a nikoliv jen v korunách českých," uvažuje Dušková. Sama na ulici peníze nikdy nikomu nedává.

"Já sama jsem takhle také nikdy od nikoho peníze nedostala a proč bych také mela, že? Pokud jsem kdy přispěla finančně ku pomoci, musela pro mne tato pomoc být jednoznačně transparentní a konkrétní."

Lékařka považuje za rozumné, ze člověk řeší nejdříve své povinnosti a zodpovědnosti. Teprve pokud má nazbyt, může si dovolit rozdávat - a to se podle ní netýká jen financi, ale třeba i osobní emoční energie a času. "Nadbytečná pomoc či nevyžádaná pomoc je totiž vždy větším dílem škodlivá nežli prospěšná," tvrdí.

Máte také své oblíbence?

Zuzana Baudyšová, ředitelka nadace Naše dítě, se naopak občas na ulici ustrne. Má slabost pro některé prodavače časopisu Nový prostor. "Ráda si s nimi i popovídám, pokud mi čas dovolí. V sociální oblasti pracuji a snažím se co nejlépe orientovat."

Stejně tak mezi žebráky má své oblíbence. "Třeba slepého pana s ovčákem v Praze na Národní třídě. Hraje na harmoniku a snaží se odvděčit dárcům muzikou," jmenuje muže, který na tom miste stává už léta a dokonce prodává CD se svým pouličním koncertováním.

Jednorázových akci na veřejnosti se Baudyšová sama účastní. "Jsou transparentní a většinou všichni ví, na co přispívají." Sem tam něco věnuje také maturantům, ale jen když ji "dostanou". Připouští, že neodolá ani žebračkám s nemluvňaty.

"Dětí je mi moc lito. V Praze je jich diky Bohu již velmi málo, zato v Bruselu na hlavni nákupní tepně člověk neví, kam s očima. A úředník EU nic nevidí..."

Ženy se spíše ustrnou

Ošuntělá žena si vytipovávala jen ženy středního věku. Obracela se na ně s prosbou o pomoc. "Nedávno jsem porodila přímo na ulici, holku mi odvezli, je v nemocnici a má epilepsii," líčí zkroušeně svůj příběh, ale spíš jde o smyšlenou historku. Táhne z ní víno.

Ženy uvažují při řešení problémů častěji prostřednictvím emocí, proto jsou náchylnější řešit takovou situaci pocitově. Začnou se zabývat tím, jaké pocity asi prožívá člověk, kterého by mely odmítnout.

"Přemíra empatie ve vztazích, které jsou pro nás jednorázové, jako například cizí žebrák, se kterým nemám v plánu se kamarádit, ani si ho vodit domů,či se do něj zamilovat, není na místě," říká lékařka Dušková. Podle ni jsou však ohrožení i muži s feminním způsobem vnímáni a jednáni, tedy ti, kteří jsou citlivější, emotivnější.

Že jsou ženy náchylnější k charitě, se domnívá i Baudyšová. Je to prý dáno tím, že ženy mají díky svému poslání - a tím je mimo jiné přivádět děti na svět - vyšší emoční inteligenci než muži.

Poníženého odmítnete hůř

"Ženě na vozíčku se dvěma malými chlapci jsem dala pět tisíc. Prý na respirátor pro děti, které trpí silnou alergii. Nevím, mela jsem pak na sebe vztek a manžel mi doma vynadal," vypráví pětatřicetiletá matka tříleté Lucinky.

S lidmi na ulici si ještě poradím, říká Zuzana Baudyšová. "Horši je, když vydírající zvoní u domu, odvypráví dojemný příběh a za rohem stoji auto s pasákem, který je o vyžebraný žold připraví."

Nepříjemné vzpomínky má také na muže, který přišel do nadace, odvyprávěl story o svých nemocných dětech a v momentě, kdy na několik sekund opustila místnost, byly peníze, doklady, karty, všechno fuč.

Na ulici je snazší odmítnout útočného žebráka. Problém můžete mít spíš s tím, kdo se chová submisivně a poníženě. Pokud nechcete podlehnout, je nejlepší žebrajícího člověka úplně ignorovat.

"Nechci" není agresivní!

"Nereagujte na požadavky, prosby, výzvy či citově podbarvené manipulace, mnohdy až útoky," doporučuje altruistům Dušková. "Jsem-li ale nucena reagovat, pak stačí, pokud jasně, srozumitelně a s dostatečnou rozhodností řeknu NE, NECHCI."

Jenomže právě tenhle okamžik je obvykle pro některé z nás nejtěžší. Takové otevřené sdělení nám připadá moc agresivní.

"Není agresivní! Je jednoznačné, jasné, upřímné a troufám si říci, že nepostrádá ani určitou eleganci. To proto, že se nepouštíme do vysvětlování, anebo neutíkáme ze situace jinak," tvrdí Ludmila Dušková.

Arnoštov - učíme se být v koalici se školákemArnoštov - učíme se být v koalici se školákem
Arnoštov - učíme se být v koalici se školákem
Vycházet se svými dětmi po dobrém, leč s laskavou důsledností, se vyplatí nám i našim dětem. A naše děti dobře ví jak na nás; víme my naopak jak na ně ;-)
Vstup do fotogalerie

Copyright © 2018 Asertivita.com, MUDr. Ludmila Dušková, tvorba webu UNIPEX CZ s.r.o.