Definice asertivity

Nejvýstižnějším ze všech pokusů o definici je zodpovědnost za svou vlastní emoční svobodu. Je naší zodpovědností, jak se cítíme a naší povinností k sobě samým takzvaně „se nedat“. Mít odvahu říci „ne“ nebo naopak požádat si o to, co chceme nebo potřebujeme. To jsou dva póly, mezi kterými se pohybuje naše vlastní hranice, kterou vůči druhým lidem potřebujeme nastavit my sami. Máme-li tuto vnitřní jistotu v sobě jasně a srozumitelně zformulovanou, můžeme si dovolit pustit si ty druhé k sobě daleko blíž. Nebude nám totiž připadat nepatřičné v určitý okamžik říci „stop“, pokud by nám v kontaktu cokoliv nevyhovovalo. Asertivita tedy není o odmítání. Je jen o neustálém vymezování vlastního bezpečného prostoru potřebného pro náš pocit pohody a bezpečí. Nezbytnou součástí je však i respekt k našemu okolí a jeho potřebám. Že by asertivita byla tedy i optimální a efektivní cestou k dohodám? Zkušenost potvrzuje, že velmi často tomu tak je.